Toto město je známé jako brána do Krkonoš. Oficiální založení města se datuje k roku 1546, i když dle kronik došlo k založení Petrem Hostolovským v roce 1009.
Původně město sloužilo jako osada pro německé obyvatele, kteří se soustředili na těžbu zlata a stříbra. Následně došlo k přeorientování na těžbu dřeva a jiných surovin.
Perspektiva těžařského průmyslu postupně vymizela a obyvatelé se začali soustředit na odvětví, které dobře znali z alpské domoviny – chov dobytka.
Roku 1876 byla do města dovedena železniční trať, což změnilo působení celého města. Otevřela se tak brána do Krkonoš. Začaly sem jezdit vlaky z Prahy i Berlína a město zažilo větší nárůst turistů. Lidé začali více využívat horské přírody a lázní.
Současné město Svoboda nad Úpou se stalo turistickým centrem. Svoboda nad Úpou je dnes přirozeným centrem obchodu, služeb a dopravy ve východní části Krkonoš. Vyznavačům zimních sportů nabízí skvělé podmínky pro sjezdové a běžecké lyžování i snowboarding.
S rozvojem průmyslu ani město Svoboda nad Úpou nezůstalo pozadu. Roku 1860 započala výstavba první papírny, kterou následně koupil Prosper Piette z Lucemburska. Ten papírnu zmodernizoval a jako první v Rakousku–Uhersku započal s výrobou cigaretového papíru.
Po smrti majitele v roce 1872 převzali vedení papírny tři synové Prospera Pietteho. Zmínit je možno fakt, že bratři byli v roce 1896 povýšeni císařem Františkem Josefem II. do šlechtického stavu. Konec výroby papíru ve Svobodě nad Úpou nastal na počátku 90. let minulého století, například v roce 1993 bylo propuštěno 700 zaměstnanců.
Výroba papíru byla nahrazena produkcí nekonečných formulářů pro výpočetní techniku a z důvodů vysoké energetické náročnosti byla v roce 2008 ukončena úplně. Dnes objekty slouží jako sklady.
Po převzetí provozu papírny třemi syny se nejvíce proslavil nejstarší ze synů Eduard Maria Prosper Piette de Rivage. Ten se narodil v roce 1846 a v průběhu svého života se vypracoval na významného podnikatele v papírenském průmyslu ve Svobodě nad Úpou.
Byl nejen úspěšným podnikatelem, ale také vynálezcem z oboru papírnictví. Prosper Piette vybudoval jeden z nejlepších papírenských podniků v monarchii, a posléze i v Československu.
Prosper Piette – Rivage byl ovšem nejen úspěšným a vzdělaným podnikatelem, ale rovněž humanistou a mecenášem. V životě dosáhl hodnosti C. K. komerčního rady, a ve společnosti prakticky neexistovalo nic, aby u toho nebyl.
Stál u zrodu Krkonošského spolku, dlouhá léta vykonával funkci pokladníka tohoto spolku. Byl zaníceným propagátorem turistiky a lyžování. Jeho zásluhou byla v roce 1881 vydána podrobná mapa Krkonoš, věnoval papír pro časopis Krkonoše slovem a obrazem. Finančními dary se podílel na budování horských i podhorských ubytoven. Ne neprávem si proto vysloužil titul „Otec Krkonoš.“
Ve své firmě zavedl od samého počátku nemocenskou pokladnu, pokladnu pro případ nehody, invalidní, penzijní, spořitelní i záložní pokladnu. Jako první v celém Rakousku–Uhersku nechal již v roce 1879 zřídit jesle a mateřskou školku s kapacitou sto míst, o rok později pak postavil školu. Nejprve soukromou, od roku 1885 pak veřejnou.
Pro své sociální cítění a péči o svoje zaměstnance a jejich děti byl nazýván krkonošským Owenem. Zmínit lze i to, že Prosper Piette zaštítil stavbu kostela sv. Josefa v Maršově.
Již počátkem minulého století mu bylo uděleno čestné občanství, na jeho počest byla umístěna pamětní deska u pramene řeky Labe, je po něm pojmenováno náměstí ve Svobodě nad Úpou, jeho pamětní deska je rovněž umístěna ve zdi pod maršovským kostelem. Po Prosperu Piettovi je rovněž pojmenována vycházková trasa Via Piette.
Turisté zde mohou u Černohorského potoka vidět Piettův pomník, ale také jedno z největších krkonošských mravenišť, sbírku deseti hlavních hornin v Krkonoších, či starý vápencový lom, jakož i zbytky dolu, v němž se kdysi těžilo zlato a stříbro.
